Ruské hroby u naší zahrady
Nad borovými vrchy, nad řekou
letadlo vrní, mírné odjakživa,
hluboko pod ním krouží mladé hroby,
navěky bez křídel
zde kolem dětí výskajících
hladově krouží.
Děti ve staré zahradě
za zrnkem zrnko obírají rybíz.
Tak obrala smrt tam těm mrtvým
překrásné plné životy,
a za valky je žrala v celých keřích.
Nemluvně vkrátku dozrát viděl jsem
a vidám starce, trpké dosud
strašnému ponebí,
jak visí mezi hvězdami a dešti
a touhou neuzrát
pomalu přezrávají.
Tak sbírají se v nás ty št‘ ávy
a my jsme v nich -
a neviditelná je slupka
našeho zrání. Kterých úst
žádáte si, vy trpcí?
|
Die russischen Gräber an unserem Garten
Sanftes Wimmern des Flugzeugs seit je
überm Fluß und den Hügeln der Kiefern,
tief unter ihm kreisen, für alle Zeit
flügellos, junge Gräber,
hungrig umkreisen sie hier
die jauchzenden Kinder.
Im alten Garten klauben die Kinder
Beere um Beere vom Johannisbeerstrauch.
So entriß Tod dort den Toten
das volle herrliche Leben, fraß
und verschlang im Krieg ganze Sträucher.
Ich sah das vorschnelle Reifen des Säuglings, häufiger sehe ich Greise, noch bitter
dem schrecklichen Gaumen,
hängend zwischen Sternen und Regen,
voll Sehnsucht, niemals zu reifen,
mählich überreif werden.
So sammeln sich in uns die Säfte
und wir uns in ihnen -
niemandem sichtbar die Schale
unseres Reifens. Ihr Bitteren,
welche Münder begehrt ihr?
|